Jmenuji se Linette Brakemon ČIŽINSKÝ POTOK a nedávno jsem se narodila u jedné paní, no slečny chovatelky Radky Popkové z Ostravy. Měla jsem i nějaké brášky a sestřičky, ale už si nepamatuji kolik jich bylo. Spíš si pamatuji na ty velké "tety", které mě pořád chtěly vychovávat. Přiznám se, sem tam to byl i nějaký kousanec, jak já brečela a utíkala se schovat k mámě Baspe.

 Čas plynul a tak jako pro mé sourozence si přišel pán s paní. No vlastně toho pána jsem už jednou viděla, byl u nás na návštěvě a vzpomínám si, že se do něj hezky kousalo a spalo se na něm ještě příjemněji. Co mě trošičku zmátlo, že přišli s takovým bílým chlupatým nic a říkali mi Gilli. Hodně dlouho si s paničkou povídali a mi se zdálo, že si mě nevezmou, protože, když si přišla paní pro ségru, tak se s paničkou bavily, kde bude spát, co bude jíst a tak, ne, že bych poslouchala, ale říkala jsem si, co kdybych se paní nakonec zalíbila já.

Byla jsem hodně unavená, byly tři hodiny ráno, když mě paní vzala do náruče a podala mě pánovi, ten si mě vzal, držel mě a mlčel. Paní si šla chytnout to bílé nic, co mě do dneška nenechá na pokoji a kouše mě do uší. U branky bylo velké loučení, moje bývala paní mi dala ještě nějaké jídlo, granulky a moc se omlouvala, že takto ještě od ní žádné štěňátko neodcházelo. Pán si mě držel jako klíště a po celou cestu ani nepromluvil, ale já jsem cítila, že mu buší srdíčko stejně rychle jako mi. Do nového domečku jsme přijeli o hodinku později a to malé bílé nic mě začalo provádět po zahradě a domě, ukazovalo mi hračky a hrálo si se mnou až jsem usnula únavou. Myslela jsem si, že se mi to všechno zdá, ale z omylu mě vyvedla ta bílá, když mě ráno olízla po čenichu. A tak i já mám už svého páníčka a doufám, že mu po celou dobu co budeme spolu, budu dělat jen a jen radost.

Linettka